Vydala jsem se po stopách stavitele naší sýpky, hraběte Jana Leopolda z Dietrichsteina. Moje pátrání v Mikulově bylo úspěšné. Na zámku v galerii Dietrichsteinů jsem nalezla podobenky dvou bratrů, jedna z nich odkazovala na tzv. kavalírskou cestu. Datována rokem 1724, byla z Říma. Velmi mě to zaujalo. Začala jsem se tedy pídit po informacích a tak to do sebe najednou všechno hezky zapadlo.

 

Náš Jan Leopold hrabě z Dietrichsteina se narodil v rodině knížete Waltera Xavera Dietrichsteina a Karolíny Maxmiliány rozené Pruskovské z Pruskova, do jednoho z nejvýznanmnějších moravských rodů. Malý šlechtic vyrůstal se svými sourozenci v Brně, na Zelném náměstí v Dietrichsteinském paláci, zatímco rodiče trávili většinu času u vídeňského dvora či na mikulovském panství. Byl vychováván a vzděláván spolu s o rok starším bratrem Karlem Maxmiliánem, který byl jako prvorozený předurčen k převzetí knížecího rodového panství Mikulov. Druhorozený syn poté dědil panství Boskovice a Sokolnice.

 

25.10. 1719 ráno se vydali z vídeňského dietrichsteinského paláce dva bratři - šestnáctiletý Jan Leopold a sedmnáctiletý Karel Maximilian Dietrichsteinové na kavalírskou cestu, která trvala pět let, do konce roku 1724. Doma již chlapci získali dostatek vědomostí, aby se mohli vydat na cestu za dalším vzděláním a zkušenostmi. Kromě studia práv se učili historii, geografii, hře na flétnu a violu (Jan Leopold) a loutnu (Karel Maximilian), zdokonalovali se v jazycích, také následovala výuka češtiny a ve volném čase provozovali tzv. tělesná cvičení: jízdu na koni, šerm a tanec.

 

Cesta mladých hochů teenagerů - knížat a jejich hofmistra, který byl jejich průvodcem i ochráncem, představoval autoritu a zastupoval otce, vedla přes Linz do Salzburgu, kde studovali a ve volném čase navštívili také Mnichov, Passov a okolí. Druhým rokem kavalíři pokračovali do Nizozemí na universitu v Leidenu, kam dorazili 30. září 1721.

Dále studovali v Lovani a další rok se přesunuli do Bruselu a Cách. Následovala Paříž, Remeš, Nancy a Lyon, kam dorazili v září 1723. V říjnu přešli přes Alpy do Turína, přes Benátky a Boloň do Říma, kde je čekala delší zastávka. Na konci roku 1724 se přes Modenu, Innsbruck, Salzburk a Vídeň vrátili dva mladí šlechtici plní zážitků zpět do Mikulova.

 

A náš Jan Leopold? Tento druhorozený vzdělaný šlechtic se nikdy neoženil. Byl velkým stavitelem a mecenášem. Jeho jistě nejvýznamnějším počinem bylo v roce 1747 založení Nemocnice Milosrdných bratří v Brně. Vystavěna je podle plánů proslulého dvorního stavitele Dietrichsteinů, brněnského Františka Antonína Grimma. Nemocnice Milosrdných bratří v Brně je nejstarší městskou nemocnicí na Moravě a po pražské Nemocnici Na Františku je druhou nejstarší v Česku. V letošním oslaví 270 let od svého vzniku.

 

Otec stavitele naší sýpky - Walter Xaver Dietrichstein, který se ujal Mikulovského panství po smrti jeho staršího bratra Leopolda Ignáce, byl původně předurčen pro duchovní cestu. Byl kanovníkem v Olomouci. Osud chtěl ale jinak. Musel se oženit a plodit potomky. Po smrti své první ženy, výrazně starší Zuzany Liborie Morkovské zdědil Boskovice. Toto manželství bylo bezdětné, úspěch ve formě dědiců přišel až s druhým sňatkem. Z manželství vzešlo 10 dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Mikulov zůstával prvorozenému synovi, následníkovi dědícímu titul kníže. Boskovice spolu se Sokolnicemi, které jako prozíravý hospodář Walter přikoupil v roce 1705 za 154 000 zlatých, tato panství pak byla předurčena pro druhorozeného syna s titulem hrabě.

 

 

Jan Leopold hrabě Dietrichstein,

(24.6. 1703 - 11.3. 1773)

druhorozený syn Waltera Xavera.

 

 

Žil ve stínu svého bratra a plně chápal úděl druhorozeného. Zastával post nejvyššího zemského komořího na Moravě. Byl barokním kavalírem, nesmírně zbožným - dával velké prostředky na podporu církve. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání (z kavalírské pouti Evropou se vrátil po pěti letech, ve věku 21 let). Jeho nejvýznamnějším počinem bylo založení Nemocnice Milosrdných bratří v roce 1747. Hrabě Jan se nikdy neoženil a nedal tak rodu potomka, který v následujících generacích tolik chyběl (rod vymřel po meči v 19. století). Rozhodl se žít životem svobodného mládence, v ústraní. Bydlel v dolním Dietrichsteinském paláci v Brně a v Brně také jako mecenáš řádu Milosrdných bratří našel poslední místo svého odpočinku.

 

 

Karel Maximilian kníže Dietrichstein,

(28.4. 1702 - 14.10. 1784)

prvorozený syn Waltera Xavera.

 

 

Střelecký terč z roku 1725 - alegorie odkazující na evropskou kavalírskou cestu obou bratří. Cestu plnou nástrah představuje loď s piráty vlevo. Vpravo vidíme, jak loď s oběma bratry doplula nakonec bezpečně do přístavu - rodového sídla v Mikulově. Jak je vidět, nejoblíbenějším místem zásahů byla právě pirátská loď.

Galerie Dietrichsteinů na zámku v Mikulově, tady k nám promlouvá historie rodu...

Zámek Mikulov. Od roku 1575 vlastnili Mikulov Dietrichsteinové. Ti pokračovali s rozsáhlými přestavbami, které vyvrcholily za Františka z Dietrichsteina. V roce 1719 zámek vyhořel. Byl však znovu obnoven a sloužil rodině až do roku 1945, kdy během osvobozeneckých bojů opět vyhořel. V rámci Benešových dekretů přešel majetek do rukou státu. Rodina v čele s princeznou Mercedes dodnes usiluje o jeho navrácení. Nyní svitla naděje. Poslední zpráva z 9.3. 2017 říká, že: Dědička Dietrichsteinů má alespoň naději na vrácení rodinné hrobky v Mikulově. Rozhodl o tom Krajský soud v Brně, když okresnímu soudu v Břeclavi nařídil, aby se znovu zabýval tím, zda lze stavbu vydat.

Volejte:   +420 777 674 343   Sledujte nás:

© 2017 - Všechna práva vyhrazena.